Etika stahování a sdílení filmů, seriálů, her nebo hudby

auto byste neukradli

Foto: YouTube

Jelikož jsme už rozebírali stahování a sdílení z hlediska legality, bylo by nepochybně na místě probrat tématiku i z hlediska morálního. Jak tomu totiž bývá, zákon se s etikou nikdy neshoduje přesně jedna ku jedné.

Existuje mnoho legálních aktů, které jdou přímo proti morálnímu přesvědčení velkého množství lidí (odmítnout pomoci svému nemocnému prarodiči není nezákonné, ale málokdo by to považoval za správné), stejně jako některé nezákonné úkony mohou být eticky v pořádku (historicky byly například homosexuální vztahy protizákonné, kdežto dnes jsou alespoň v západním světě považovány za přirozené a neproblematické).

Auto byste neukradli…ale písničku byste si stáhli?

Jak je na tom tedy sdílení a stahování intelektuálního majetku někoho jiného? Jistě si mnozí z vás vzpomenou na reklamní spot „Auto byste neukradli, peněženku byste neukradli… Pirátství je zločin“.

Přestože ústřední zpráva tohoto videa je pravdivá (šíření pirátských kopií je nezákonné), dopouští se autor v argumentaci zásadní nepřesnosti. Mezi krádeží fyzického majetku a kopírováním intelektuálního majetku je totiž několik zásadních rozdílů.

Prvním a nejdůležitějším rozdílem je fakt, že krádež fyzického majetku někoho připraví o ukradenou věc. Napáchaná škoda je tedy naprosto nesporně vyčíslitelná. Oproti tomu stažením filmu nikoho ve striktním slova smyslu o nic neoberu. Neberu si od nikoho nic hmotného, ani nemažu či jinak nepoškozuji originál produktu, pouze si na svém úložišti (harddisku, DVD…) vytvořím kopii.

Potenciální negativní dopad

Zcela upřímně, kdybych si mohl okopírovat auto, aniž bych tím komukoliv něco odcizil, také bych to udělal (a v optimistické verzi budoucnosti možná i toto bude problém díky rapidnímu pokroku 3D tisku).

Problematika však samozřejmě není tak jednoduchá, jelikož přestože nikomu neubližuji přímo, vyhýbám se stažením produktu řádnému zaplacení. Jak nám rádi připomínají mnozí producenti a autoři produktů (hudby, filmů, knih atd.), které mohou být zcela digitální, kdyby všichni jen stahovali a nikdo neplatil, žádné produkty by ani vznikat nemohly (nebo jen dobročinně, bez naděje na zisk). Je možné se s tímto argumentem nějak popasovat, když chceme občas zadarmo stahovat, ale zároveň nechceme, aby náš oblíbený autor či interpret zkrachoval?

Tvůrci o peníze kvůli stahování obvykle nepřijdou

V první řadě je třeba zdůraznit, že argument o ušlém zisku je pouze teoretický, respektive stojí na předpokladu, že pokud by si člověk produkt nestáhnul, koupil by si ho a zaplatil by za něj. Není však žádný bezchybný a přesný způsob, jak kvantifikovat ušlý zisk kvůli možnosti bezplatného stažení.

Někteří konzumenti, kteří si své oblíbené produkty kupují, prostě již nemají více peněz na to, aby zaplatili vše, co si chtějí prohlédnout či poslechnout. V takovém případě nikdo o zisk nepřichází, protože daná osoba by na zakoupení produktu neměla prostředky. Dalším četným případem jsou osoby (zpravidla děti a náctiletí), které financemi nedisponují vůbec, čili jejich horlivé stahování velkého množství digitálních produktů také nemá za následek žádnou ztrátu zisku.

Kdyby stahovat a sdílet nešlo, možná by takový mladistvý jednou za rok k Vánocům požádal rodiče, aby mu koupili album oblíbeného hudebníka, ale to dost možná ze sběratelských důvodů udělá stejně (i když jinak stahuje zadarmo). Čistě z mé osobní zkušenosti jsem v dětství hojně stahoval proto, že jsem neměl peníze, zatímco nyní, když nějaké peníze navíc mám, si rád koupím produkt, který mě zajímá. Dále však bez velkých výčitek stahuji to, o čem stejně vím, že bych si nekoupil.

Netvrdím, že je toto chování v pořádku (pořád bez zaplacení konzumuji něčí tvorbu), pouze tvrdím, že nikoho neobírám o potenciální peněžní zisk. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem si nějaký produkt (který bych si jinak nekoupil) stáhnul, a poté z něj byl tak nadšený, že jsem si ho zpětně koupil, přestože jsem vlastně již nemusel. Tím se dostávám k poslednímu bodu článku: potenciální pozitiva stahování a sdílení.

Potenciální pozitivní dopad

Sdílení a bezplatné stahování produktu může, jak bylo výše řečeno, potenciálně snížit zisk držitele intelektuálního majetku. Zároveň však způsobuje dalekosáhlé šíření jak samotného produktu, tak povědomí o produktu, mezi demografické skupiny, které by jinak o produktu buď nevěděly, nebo by k němu ani neměly přístup.

Reklama byla vždy pro obchod zásadní, ale v dnešním informačním věku jsou počty návštěv stránek a sledovanost cennější než kdy jindy. Jeden člověk, který si zadarmo stáhne film, a rozhodne se ho sdílet online, může mít ve výsledku teoreticky na svědomí třeba i stovky koupí sdíleného produktu navíc, pokud se o filmu díky jeho/jejím stránkám dozví široká skupina lidí, kteří by se k filmu jinak vůbec nedostali. Zde však musím zopakovat svůj vlastní argument z předchozího odstavce, jelikož opět neexistuje žádný průkazný způsob, jak kvantifikovat zisk, utržený (neintuitivně) díky sdílení produktu zadarmo.

Tvůrcům bychom se měli snažit pomoci

Závěrem bych chtěl říci, že, jak je z tohoto článku zjevné, spadá sdílení a stahování někam do šedé zóny etiky, ostatně jako naprostá většina komplikovaných problémů. Podle mě by se nikdo neměl cítit provinile za to, že se podíval na film zadarmo, ale zároveň bychom se vždy měli snažit finančně podpořit naše oblíbené autory a interprety, abychom jim umožnili dále se věnovat tvorbě, která obohacuje náš život.