Výzvy informačního věku (část II.) - Kvantita a kvalita informací
Přístup k nevyčerpatelnému bohatství informací dnes považujeme za samozřejmost. Místo listování v objemné a často zastaralé encyklopedii napíšeme do vyhledávače cokoliv, co nás zajímá, a během zlomku vteřiny se vrátí stovky až stovky tisíc zdrojů o daném tématu.
Když jsem prarodičům vysvětloval užitečnost internetu, vyhledal jsem jako příklad klíčová slova „segedín recept“, což vrátilo přes 200 000 výsledků. Dočkal jsem se na první dojem vtipné, ale nikoliv nemístné reakce: „A jak si proboha z tolika receptů vyberu?“ Tato otázka je vcelku elegantním shrnutím motivu dnešního článku.
📝Obsah
Informace a znalost
Bohužel pro lidstvo se přístup k informacím automaticky nerovná znalosti a porozumění. I dříve musel student, který bral učení vážně, pečlivě porovnávat spolehlivost a pravdivost různých zdrojů, ze kterých čerpal fakta.
Rozdíl je v tom, že dnes nemá stejný člověk k dispozici řekněme deset knih o daném oboru, ale stovky nebo i tisíce různých článků, studií, e-knih a video přednášek. Umět se v takovém objemu dat orientovat, odlišit podložená fakta od osobního názoru, a vědecké důkazy od důkazů řečnických, je čím dál tím cennější a nutnější dovednost. Nejsilnější a zároveň nejzrádnější vlastností internetu totiž je, že si na své stránky může autor napsat naprosto cokoliv.
Kritické myšlení
Jakým způsobem tedy rozezná běžný uživatel kvalitní zdroje, ze kterých se skutečně může něco naučit? Ústřední roli hraje „kritické myšlení“, což je dnes bohužel velice populární termín, za který se každý schovává a vychvaluje ho, často však bez hlubšího pochopení jeho významu. Je mnoho různých vědomostí a schopností, které se za pojmem schovávají.
V první řadě je třeba ovládat základy logiky, díky kterým rozluštím strukturu argumentace, a zhodnotím, zda vůbec text dává smysl (neprotiřečí si, prezentované příčiny skutečně souvisí s následky atd.). Tím zajistíme, že je zdroj v pořádku formálně, syntakticky, nikoliv však obsahově.
Pro posouzení obsahu je třeba alespoň mít ponětí o vědecké metodě (příliš malá velikost vzorku například znamená, že má studie pramalou výpovědní hodnotu), ale v ideálním případě i disponovat elementárními znalostmi o daném oboru. Čím více o daném oboru víme, tím je pro nás snazší odfiltrovat nesmysly a nepřesnosti. Výsostně užitečné je též základní pochopení statistiky a pravděpodobnosti, díky kterému se vyhneme velice běžným lidským chybám (například obav z létání letadlem a preferování pozemní dopravy, která je statisticky daleko nebezpečnější).
Rozvážnost a odstup
Kromě kritického myšlení je nenahraditelná schopnost přistupovat k informacím s jistým nadhledem a chladnou hlavou. Ať se nám to líbí, nebo ne, má každý člověk tendenci bránit své názory a cítit se rozčíleně, když mu je někdo vyvrací. Obzvláště okolo citlivých témat, jakými jsou například politika a etika, létá daleko více emocionálních výlevů a názorů, než skutečných faktů a argumentů.
Pokud toho je člověk alespoň trochu schopen, je vhodné při zkoumání a učení na chvíli upozadit své názory a předsudky, a číst vyhledané zdroje racionálně a zkoumavě namísto přístupu odmítavého či pohrdavého. Kromě toho, že tak spíše dosáhneme skutečného porozumění, si tím zároveň ušetříme spoustu zbytečné frustrace a nervů.
Velký potenciál, velká zodpovědnost
Pouze poslední dvě desetiletí se nacházíme v nové, unikátní situaci, kdy takřka veškeré vědění celého lidstva je vzdálené pouze několik kliknutí. S dostatkem snahy a důslednosti se dnes může kdokoliv naučit téměř cokoliv. Já osobně jsem se například naučil vařit a programovat téměř výhradně díky samostudiu na internetu.
Zároveň má však každý dogmatik, manipulátor a demagog ideální platformu, kde může úspěšně šířit svou agendu bez ohledu na nepravdivost prezentovaných informací, a aniž by jakkoliv zaplatil za škodu, kterou šířením lží napáchá. Je tedy čistě na nás, jak se k novým možnostem postavíme, a k čemu se rozhodneme obrovsky mocné informační technologie využívat.
